technictest.com - GSM - (Global System for Mobile) princip

doln? li?ta

2. Princip buňkové radiotelefonní sítě
Podstatou buňkové sítě je rozdělení geografické oblasti na velké množství malých území, tzv. buněk. Každou buňku obsluhuje vysílač, který je naladěn na určitý rádiový radiový kanál. Stejný kanál můžeme po určité vzdálenosti opět použít v jiné buňce. Sousední buňky pracující na odlišných frekvencích tvoří svazek buněk. Svazek většinou obsahuje 4, 7 nebo 12 buněk. Příklad svazku se sedmi buňkami je na obrázku 2b. Pomocí buňkové struktury můžeme pokrýt nekonečně velké území. Hexagonální tvar buňky, který je nakreslen na obrázku 2a, představuje zjednodušený model rádiového pokrytí každého vysílače a byl přijat pro jednodušší analýzu a plánování buňkové sítě. Ve skutečnosti je buňka představovaná jako amorfní obrazec, je to z důvodu rozmanitostí terénu. Velikost jednotlivých buněk není stejná, ale mění se podle předpokládané hustoty a počtu účastníků. Podle velikosti dělíme buňky na pikobuňky, mikrobuňky, makrobuňky a buňky deštníkového tvaru.

Obr. 2: a) Hexagonální tvar buňky b) Tři svazky buněk

Větší hustota buněk znamená zvýšení kapacity sítě. Jeden ze způsobu, jak zvýšit kapacitu sítě je pomocí sektorizace. Každou buňku můžeme rozdělit na 2, 3 (obrázek 3a) nebo 6 sektorů (obrázek 3b). Každý sektor má svou vysílací a přijímací anténu.

Obr. 3: Sektorizace buněk pomocí směrových antén a) 120? b) 60?

Důležitým pojmem v buňkových sítích je handover. Handover je přepnutí spojení mezi mobilní stanicí MS (Mobile Station) a základnovou stanicí BTS (Base Transceiver System) během komunikace z jednoho kanálu na druhý. K přepnutí dojde pokud systém vyhodnotí novou buňku jako kvalitnější, tzn. nová buňka má menší rušení nebo časové zpoždění, ale většinou dochází k přepnutí na hranici mezi buňkami.

Další strana - GSM (Global System for Mobile)
Předchozí strana - HISTORIE BUŇKOVÉ RADIOTELEFONNÍ SÍTĚ
ZPĚT - MENU